Je 20. června, krátce po 14. hodině. Od Domu kultury v Mladé Boleslavi vychází dlouhý pestrobarevný průvod. Oslavy 135. výročí založení Českého baráčnictva vrcholí.
Vpředu státní vlajka, prapor Veleobce, za nimi téměř osmdesát praporečníků hrdě nese župní prapory a prapory baráčnických obcí. Poklady, které každý baráčnický spolek bedlivě střeží.
Dvě kapely hrají do pochodu tetičkám v krojích, sousedům ve vyšívaných košilích, rychtářům nesoucím župní a obecní práva, dětem, které se za dlouhé mašle drží kolem vyzdobených májek. Na náměstí míru, kde probíhá staročeský jarmark, prochází průvod hustým špalírem diváků. Fotoaparáty cvakají ostošest.
Průvod se zastavil před pomníkem u městského úřadu. Zástupci Veleobce pokládají věnec, zní hymna a prapory vzdávají čest.Baráčníci dobře vědí za jakých nesnází naše republika vznikla a co zmařených životů stála naše svoboda. V průvodu, který stále ještě prochází boleslavskými ulicemi, umytými poledním deštěm si rovnáme krok. Obloukem se vrací dlouhý zástup na místo, odkud vyšel.
Jsme zpět před kulturním domem, kde se deset kolon připravuje na zatančení České besedy. I Řepov postavil jednu . A nikomu nevadilo, že byla ze samých děvčat.
M. Gabertová