Každý rok na podzim vyrážíme, my dospělí, někam do divadla za kulturou. Tentokrát jsme si, ale řekli, že by si do divadla mohly vyjet i naše děti. A protože drtivá většina byli naši malí tanečníci, vybrali jsme pro ně kouzelnické představení v divadle Pavla Kožíška v Líbeznicích.
Všech 45 míst bylo téměř okamžitě vyprodáno. Zájem byl takový, že ani všichni jet nemohli.
V sobotu ve 12.00 hodin jsme se koněčně dočkali. Přijel autobus, který řídil manžel naší současné berní soused Juhasz.
Nastoupili jsme si, přepočítali se, rozdali poslední kinedrily, vyslechli si poslední pokyny a vyrazili za dobrodružstvím.
Cesta proběhla klidně a za slabou hodinku jsme byli na místě. V první chvíli jsme si mysleli, že budova do které se všichni hrnuli je jen nějaká restaurace. Nicméně jsme se i my vypravili dovnitř.Hned za dveřmi na nás číhal u stropu velký drak, svírající ceduli s názvem divadla.
Prošli jsme statečně pod ním a pak už jsme se jen divili. Úzké chodby, příšeří a kouzelnické rekvizity všude kolem nás působily magicky a tajemně.
Nejsme žádní strašpytlové, ale přesto (nebo možná právě proto) vedly naše první kroky na toalety.
Byli jsme v sále první a tak jsme měli dost času na to, abychom se v klidu usadili na svá místa.
Úderem 14 hodiny vyšel na jeviště kouzelník Pavel Kožíšek v doprovodu své krásné asistentky Martny Dvořákové. Po bouřlivém přivítání jsme se společně vydali s kouzly na cestu kolem světa. Létali jsme letadlem a zastavovali se v různých státech, kde kouzelník ( s pomocí malých i velkých diváků ) předváděl jedno kouzlo za druhým.
Z pomocníků, kteří se předvedli přímo na jevišti musíme vzpomenout i na naše tanečníky a to na Járu Škuderu, který coby turek udělal z kostky váleček. Klárku Křivskou, která z pěti malých čínských mincí udělala jednu velkou. Adélku Salačovou, která jako policistka, přičarovala šátky na kostru deštníku.
A z dospělých si připomeneme Bóžu Horákovou, která v přestrojení za kovbojku sestřelovala imaginární (prstovou) pistolí kravaty a představte si, že ani jednou neminula.
Celé představení bylo doslova nacpané kouzly, poutavou hudbou a v neposlední řadě i sympatickými hláškami, které nutily k úsměvu i ty největší mračouny. Co dodat. Bylo to skutečně kouzelné odpoledne.
Míša Gabertová