28. 8. 2010 - Loučení s prázdninami - Cesta kolem světa

Tentokráte bylo rozloučení s prázdninami skutečně bouřlivé. Už dopoledne při přípravě trasy jsme zmokli. Deštivo bylo až do jedné hodiny. Kolem druhé se počasí trochu umoudřilo a díky tomu se nám sešlo neuvěřitelných 74 soutěžících dětí.

Hned na startu děti dostaly cestovatelský průkaz a vyrazily do světa. Pro pobavení a ukrácení dlouhé chvíle při čekání u zápisu se mohly děti zadarmo svést na voze taženém koňmi, které nám sem čistě náhodou zabloudily až z nedalekého Slovenska.

První stanoviště bylo tady u nás v České republice a děti zde musely složit zkoušku ze zeměpisu a vlastivědy. Poznávaly nejen světadíly a oceány, ale musely říct i jací lidé kde žijí, jaká zvířata se tam či onde vyskytují a jaké zajímavé stavby nebo přírodní útvary kde nalezneme. Ti úplně nejmenší pak třídily různá zvířátka a pozvánaly kam patří, jestli do lesa nebo domů a nebo do ZOO. Nakonec jim páni magistři dali do průkazky razítko auta, a už drndily na druhé stanoviště.

Tam na ně čekaly dvě španělky. Ty pro ně měly připravené spoustu různých druhů semen a děti je musely pojmenovat a správně přiřadit ke vzrostlé rostlině. Odtud se, díky razítku, přepravily vlakem až do Asie.

V našem případě to bylo Japonsko, a dvě úchvatné gejši v tradičních kimonech, které se na všechny jen přívětivě usmívaly. I zde na děti čekal úkol. Musely u stolečku obřadně nalít čaj, přenést ho ke druhému stolečku a tam ho po japonsku vypít. To byl pro děti, v dnešním sychravém počasí, velice příjemný a snadno splnitelný úkol. Do průkazky jim pak přibylo razítko kola, na kterém se vydaly na další cestu.

Jely a jely až dojely do Turecka. Vábivá hudba byla slyšet už z dálky a rozvlněné boky břišních tanečnic byly další překážkou na jejich cestě. Všechna děvčata dostala kolem pasu šátek a tančila v rytmu hudby spolu s tanečnicemi, zatím co všichni chlapci roztáčeli v pase obruč. Veselé a rozhýbané je posílaly břišní tanečnice džipem do pustiny.

Dlouho se drncaly děti džípem až dojely do Afriky. Tady na ně číhala různá nebezpečenství. V louži krokodýl, v trávě velbloud, na stromě chlupatá opice, a světe div se, i jeden ztracený cestovatel a domorodka. Hladové děti zde musely poznat všechny druhy tropického ovoce a popsat kde roste a jak se jí, ale do pusy nedostaly nic, chudinky. A tak raději nastoupily na zaoceánskou loď a vydaly se na cestu po moři.

Jejich další kroky na pevninu je zavedly do jižní Ameriky, kde na ně čekali původní obyvatelé - indiáni. Tady musely projevit zručnost při stavbě ohniště a při hodu oštěpem na sedícího orla. Jejich rány byly jisté a přesné, nikdo nebyl zraněn, snad až na toho orla. Pak nasedly na motocykl značky Indián a řítily se po dálnici do Severní Ameriky.

Jen co vrátily motocykl do půjčovny, už na ně čekali dva architekti s neuvěřitelnými plány na stavbu mrakodrapů. Děti se tu pokoušely postavit co nejvyšší mrakodrap. A věřte, že za takového větrného počasí, jaké bylo, to nebyla zrovna lehká práce. Panely a bloky se sypaly jako krabice z papíru. Po několika marných pokusech raději nastoupily do vrtulníku a odletěly z tohoto větrného plácku.

Pravda je, že si moc nepomohly, protože náš vrtulník je vyložil na Aljašce mezi eskymáky. Teď už promrzlé a částečně promoklé děti tu chytaly na udici ryby ve vysekané ledové kře. Rychle vychytaly všechno co mohly a ledoborcem se prodíraly pryč z této ledovky.

A už byly na posledním stanovišti a to rovnou u protinožců v Austrálii. Tady si vesele hopkal klokan a chytal do kapsy míče, které po něm děti házely. Dvě ochránkyně přírody přitom dávaly dobrý pozor, aby jejich chlupatému miláčkovi nikdo neublížil.

Tady už děti dostaly razítko rakety, která je rychle přenesla do parku, kde už na ně čekala odměna v podobě párku v rohlíku, pití, sušenek, jablíček a různých dárků.

Také tu na děti čekaly čtyři týmové soutěže, které jsme nakonec museli kvůli dešti přesunout na sál restaurace. I tak se všichni dobře bavili a ani špatné počasí nám náladu nezkazilo. Po konečném soutěžení a sečtení bodů jsme všechny děti ocenili oboustranými medailemi se zeměkoulí a bublifukem.

Všichni soutěžící pak udělali na trávníku velké kolo a společně foukali z těch bublifuků spoustu a spoustu malých i velkých bublinek.

A tím skutečně skončilo naše letošní loučení s prázdninami. Tak zase za rok (fotogalerie na rajčeti - http://baracnicirepov.rajce.idnes.cz/28.8.2010_Louceni_s_prazdninami/).

                                                     M. Gabertová