Smrtná neděle (10.4.2011)

      Rok jak kolo točí se, dny si skládá v měsíce,  jen odzvoní vánoce zase znovu koulí se. Se zimou bude ámen teprve tehdy až jí děvčata vynesou ze vsi a utopí v potoce. Tak přesně takhle začínal několik měsíců připravovaný program.

     Dnešní den se podle křesťanského kalendáře nazývá Smrtná neděle. A my jsme se nechali inspirovat vyprávěním našich babiček a také jsme načerpali nějaké ty informace z chytrých knížek a již v lednu jsme se začali připravovat na dnešní sváteční den. Na den, kdy jsme oficiálně a před zraky všech spoluobčanů ukončili zimu a v potůčku Klenici, který naši vesničku rozděluje na Malou a Velkou stranu (stejně jako je tomu v Praze) utopili nemilosrdnou a krutou Mořenu. Ale to předbíháme.

     Už od časných ranních hodin bylo na sále víceúčelového domu pěkně živo. Tetičky v čele s naší rychtářkou Oluškou Gabertovou dodělávaly výzdobu, věšely kulisy, nosily židle, rovnaly stoly, stavěly aparaturu a chystaly zboží do prodejních stánků.

     Ve 14 hodin se otevřely dveře a návštěvníci proudili do sálu. Nakupovali ve stáncích, prohlíželi si výzdobu a hlavně obdivovali naše nejmenší a nejroztomilejší tanečníky, kteří křepčili na muziku, která zde pro navození velikonoční atmosféry hrála.

Chvíli před 15 hodinou se začali scházet členové našich souborů, kteří se rozešli po celém parku a těsně po 15 hodině začal, všemi už tolik očekávaný kulturní program. Hodinu a půl se před diváky střídali v tancích, básničkách, rozpočítadlech a hrách, velká děvčata s malými dětičkami. A všem tímto programem připomněli spoustu už téměř zapomenutých zvyků a her, které si děti hrávaly na louce při pasení kraviček a koz. Nechybělo ani pár společných tanců a sborová recitace. Na konec všichni za zpěvu:

“Neseme Mořenu,

navršku červenů,

na spodku zelenů.

Pěknů, pěknů,

pěkně vystrojenů,

helo, heló“...

vyšli ze sálu a za stálého zpěvu došli průvodem až na lávku uprostřed vesnice a obřadně hodili Smrtku do proudu. Následovala písnička:

„Smrt plave po vodě, nový líto k nám jede

 s červenejma vejci, žlutejma mazanci.                                                           

 Fiala, růže, kvésti nemůže

 až jim Pánbůh z nebe pomůže.

     Poslední cestu Smrtky sledovalo mnoho přihlížejících, kteří lemovali břeh Klenice a radostně jásali. A když se Mořena náhodou o něco zachytila, někdo z řepovských ji zase hned odrazil od břehu a pomohl ji plout dál. Jen už aby byla pryč. A sotva zmizela za prvním ohybem potoka, všichni na mostě volali:

„Přišlo jaro do vsi,

 kde jsi zimo, kde jsi ?

 Byla zima mezi náma

 a teď už je za horama.

 Hu hu hu, jaro už je tu.

 Škaredá zimo jdi už spát,

 ať sluníčko může hřát“.

     Ještě pár dní trvalo než Smrtka úplně opustila Řepov, zachytávala se, kde se dalo, ale když se tak asi za pět dní stalo, vyšlo sluníčko a pak už bylo v naší vesničce opravdové krásné a teplé jaro.

                                                                                      Míša Gabertová