Tajný výlet pro tanečníky souboru na Piano ranč (23. 6. 2012)

     Přišel konec školního roku a naši tanečníci se konečně dočkali svého oblíbeného tajného výletu.

     Před 8 hodinou jsme se všichni sešli u Radnice.Vyřídilo se pár formalit, vyfotili jsme se, nastříkali repelentem, rozdělili jsme se do dvou družstev a vyrazili na cestu. Prošli jsme vesnicí a vydali se do polí. Za posledním mezníkem jsme začali hrát stopovanou. 1. úkolem bylo najít a pojmenovat 10 léčivých bylin. To mezi poli nebyl žádný problém a obě družstva se činila. 2. úkolem bylo pojmenovat dnešní noc. Nebyl mezi námi ani jeden Honza a tak chvilku trvalo, než jsme se dobrali k tomu, že dnešní noc je svatojánská. A na počest dnešní noci jsme nazvali dnešní výlet „Svatojánské putování“. 3. úkol nás potrápil asi nejvíc. Zněl: vyjmenujte, co patří do devatera kvítí. Tady jsme skutečně ocenili rčení, že víc hlav, víc ví. A co vy, věděli byste? Pomůžeme vám. Je to kopretina (svatojánská květina), šípková růže, mateřídouška, netřesk, smolnička, chrpa, luční zvonek, fialka a rozchodníček.

     Naše další cesta vedla už jen po silnici. Za Pírkovým sanatoriem na nás čekal další úkol. Pantomima. Jedno družstvo mělo předvádět hokej a druhé plavání. Nejlepší a zároveň nejmladší plavkyní byla jednohlasně zvolena Miška Martincová. Po necelém kilometru jsme našli další úkol. Tentokrát mělo jedno družstvo vyjmenovat 5 zvířat z lesa a o jednom zazpívat písničku. Druhé družstvo mělo udělat to samé, jen s tím rozdílem, že mělo vyjmenovat 5 zvířat domácích.

     Za poslední křižovatkou jsme hledali letiště. Cestou ze Řepova jsme počítali letadla a v tuto chvíli už jsme jich měli napočítaných 15. Teď, když jsme se blížili k letišti vznášelo se nad námi i spousta parašutistů. A tak, abychom děti ještě více napnuli a zmátli, namluvili jsme jim, že jdeme na letiště a že budou skákat v tandemu padákem. Ti paragáni nám krásně nahráli a děti se začínaly bát. S obavami sledovaly, jak se krásné barevné padáky snášejí k zemi a nervozita v nich stoupala. Byly tak vystrašené, že dokonce přehlédly poslední úkol a musely se k němu vracet. Po neskutečně dlouhém hledání, jsme si ho konečně přečetli. Zněl: “Který svatý sedí na koni?“ Děti správně odpověděly, že na koni sedí svatý Václav, Jiří a nejznámější ze všech, že je svatý Martin na bílém koni. A to už jim začínalo být jasné, že parašutisté z nich nebudou. Obrovský balvan jim spadl ze srdce, když našly na silnici nápis – VÍTEJTE NA RANČI. Tak přece... Nejtoužebnější přání se jim splnilo. Po únavné a namáhavé cestě si konečně na chvíli sednou.

     Na ranči nás přivítal náš kamarád a majitel Piano ranče Pavel Bureš, který nás už netrpělivě vyhlížel. A nebyl sám. Spolu s ním nás očekávala dvě děvčata a tři nádherné koně. Bílá kobylka Floreta, černá Sandra a hnědák Dar. Děti ze sebe ve vteřině setřepaly veškerou únavu a už se nemohly dočkat, až se uvelebí v sedle. Hodinu a půl pak jezdily na koních a byly v sedmém nebi. Ti, co nejezdili si posedali na balíky slámy a hráli s dospělými hru „KDO JSEM“. Vítěz vždy dostal bonbón. Pak na nás čekaly kuřecí řízečky s chlebem, okurkami a moc dobrá limonáda.

     Z domova jsme přinesli tvrdý chleba, a tak, když jsme se nadlábli, odnesli jsme ho koníčkům. Snědli celou tašku a klidně by si ještě dali. Pak už jsme se rozloučili s celým rančem a vydali se na zpáteční cestu k domovu. Tentokrát jsme nešli přes pole, ale vydali jsme se pod stromy přes Štěpánku. Byl pařák a tak jsme byli za trochu stínu a chládku vděční. Vyšlapovali jsme si, sbírali šišky a zpívali si. Doma jsme natrhali kopretiny a odnesli jsme je do zvoničky našemu svatému Janu, aby věděl, že na něj myslíme, aspoň v den jeho svátku.

    Za přání a za kytičku nám svatý Jan dal každému svatojánský dukát a zlatou fidorku. Vrátili jsme se unavení a zpocení, ale za ty zážitky to určitě stálo. Už se moc těšíme na příští tajný výlet.

                                                                           Míša Gabertová