Besídka tanečních souborů 14.12.2019

Rok se překulil a na dveře už nám opět ťukají Vánoce. Letos si děti přály pyžámkovou party, a tak jsme jim jejich přání splnily. Každý si musel přinést deku nebo peřinu, polštář a samozřejmě pyžamo.

   Hned po příchodu si každý vybral místo v sále, kde si ustlal a šel vyrábět papírovou želvičku s krunýřem z ořechové skořápky. Mezi skořápku a tělo želvičky vlepily děti barevný provázek a ten potom namotaly na obyčejnou tužku. Vznikla tak malá závodní želva, kterou si každý dal na své místo ke stolu, uschnout.

   Pak proběhlo přivítání všech a první série tanců, při kterých se zapotily i ty nejzdatnější děti. Jakmile dozněla hudba všichni popadali do peřin.

   Aby se děti jen neválely, čekal na ně hned další úkol – hadříkem naleštit voňavé červené jablíčko, a to pak svátečně nazdobit rozinkami, nakrájenými želatinovými arabeskami a bonbony JOJO, napíchanými na párátka. Děti se do práce i do ochutnávání pustily s vervou sobě vlastní a vznikaly skutečně zajímavé exponáty.

   Následoval opět tanec. Tentokrát se přidala i jízda na dekách. Velké děti vozily ty malé a krásně vyleštily podlahu pro závody želviček.

   Srovnali jsme deky, aby na nich mohli všichni sedět vedle sebe, každý si vzal svou želvičku, zabral si místo na dece a pomocníci natáhli želvičky až na druhý konec sálu. Každý tak držel v ruce pouze tužku, ke které byl připevněný konec provázku. Druhý konec provázku se želvičkou byl od nich vzdálený asi 4 metry. Soutěž spočívala v tom, namotat pomocí dvou prstů provázek co nejrychleji na tužku a přitáhnout tak želvičku domů. Ačkoli to měla být tichá želví cesta, bylo slyšet veselé povykování, fandění a povzbuzování. Pro velký úspěch jsme tuto hru několikrát opakovali. Když už byli všichni umotaní, šlo se zase tančit.

   Tanec vystřídala další hra, známá jako židlovaná. My jsme z ní, s ohledem k tématu dnešní besídky, udělali polštářovanou. Hrála hudba, děti chodily kolem polštářů a když hudba dohrála musely si na nejbližší polštář sednout. Zjistili jsme, že se na jeden polštář vejdou i čtyři děti. Vypadávání dětí trvalo tedy trochu déle, ale jakmile jsme se zbavili velkých polštářů, odpadaly děti jedna radost.

   Dětem, které vypadly brzo už byla dlouhá chvíle, a tak začaly mezi ostatní děti házet polštáře. Strhla se zuřivá polštářová bitva, ve které nebylo ani vítězů, ani poražených. Oči všem zářily smíchem a radostí.

   Na závěr dostaly všechny děti nějaké dobroty, perníčky a přáníčka. Než odešly mohly si vybrat jeden vánoční polštářek, kterých viselo na stěně rovných třicet a tvořily tak velice zajímavou dekoraci.

   Děkuji všem, kteří se podíleli na přípravě sálu i občerstvení a přeji všem šťastný vstup do nového roku.